Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krkonoše 10.9. 2010

13. 9. 2010

V pátek 10.9.10 jsem nasedl na vlak na libereckém nádraží a vyrazil směr Harrachov. Cesta pěkně utíkala i přes výluku na trati, a tak už jsem se tešil , až nasadím batoh a vydám se vstříc kopcům.p9100102.jpg

Náhradní autobusová doprava mě vyhodila uprostřed Harrachova, a tak mi mile ušetřila cestu z nádraží, kterou už jsem šlapal tolikrát. U prvního rozcestníku jsem nabral pevný kurz a počalo stoupání po modré pod vrchol Jakšínu (1115m n. m.). Cestou mě pronásledovala hustá mlha, od které jsem si zprvu sliboval zajímavé fotky z hřebene s mlhou v údolí, ale čím víc jsem stoupal, tím byla mlha hustší, až jsem se začal obávat, že z výletu nic neuvidím. Přesto i mlha má své kouzlo, a tak jsem nikterak nezoufal. Od Jakšínu jsem se napojil na zelenou, která mě dovedla až na Vosecké boudy, Ty byly ukryty v mlžném hávu, že jsem si jich všiml, až když jsem do nich málem narazil... Z Voseckých bud je to po žluté na hřeben  jen, co by horal pohorkou dohodil, a tak jsem zanedlouho míjel vrchol Tvarožníku (1320m n.  m.). Bohužel za viditelnosti 10m jsem z hřebenovky moc neměl. Z Cesty česko-polského přátelství jsem sešel přes Pramen Labe na Labskou boudu a zaběhl jsem i na Labský vodopád. Tady mé prosby vyslyšel sám Krakonoš a během chvilky rozfoukal mlhu. Díky mocnému vládci hor se mi otevřel výhled do Labského dolu. Po Labském vodopádu se nabízí prohlídka dalšího z krásných krkonošských vodopádů, a tím je Pančavský vd. Přes Ambrožovu vyhlídku a vodopád Pančavy jsem po červené vystoupal k Vrbatově boude a mohyle Hanče a Vrbaty (dvou průkopníků sportovního běhu na lyžích, kteří padli za oběť vysokohorskému počasí). U pomníku jsem se nachvilku zastavil, dal si pauzu, svačinu a kochal se výhledem na hřeben Vysokého kola(1506m n. m.) a Smělce(1409m n. m.). Cesta dál vedla po úbočí Krkonoše (1410m n. m.), kudy vede žlutá cesta do Horních Míseček. Krátký pohled na rozcestník a už jsem natěšen mazal do Kotelní jámy. Ta mě věru nezklamala, ba naopak ještě předčila všechna má očekávání - úchvatný pohled ze dna ledovcového karu na vrcholy Kotle (1435m n. m.) a Harrachových kamenů (1421m n. m.). Tady už jsem měl všechny hlavní cíle za sebou, a tak jsem začal kontrolovat čas na návrat.... Zjistil jsem, že když přidám do kroku stihnu dřívější spoj, než jsem plánoval, a ušetřím tak tři hodiny času. Nasadil jsem pravé horalské tempo a mazal přes Dvoračky a Ručičky dolů zpět do Harrachova.... Měl jsem radost, že jsem to vše tak pěkně stihnul, a tak mě trochu dopálilo, když díky výluce nějak nejel jeden spoj... No, nenechal jsem si tím kazit krasný výlet v horách a  po marném čekáni jsem opět nasadil bágl a došel do Kořenova, kde jsem zastihl autobus, o kterém jsem neměl tušení, že jede. Tak jsem se dostal domů pozdě večer a rádně vyždímán, ale pln krásy a dobrých zážitků.

Trasa: cca 40 km

Terén: středně obtížný

Počasí: mlha, pozdeji mírné oblačno

                                                                                                                                     autor: Vítek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář