Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krkonoše 25. - 26. 9. 10 Z Jakuszyc do Špindlerova Mlýna

28. 9. 2010

Týden před výpravou jsem hučel do Mirka se Zdeňkem, že by to chtělo nějakou pecku na závěr sezony (tedy té společné, protože má sezona je celoroční).p9250009.jpg No a oni, abych jim dal pokoj, radši souhlasili. Za odměnu jsem jim vymyslel parádní trasu po úbočí polských Krkonoš se spoustou ledovcových jezer, karů a nádherných výhledů. Jako bonus měla vést cesta zpět přes vyhlídku Krakonoše(1422m n. m.) a Kozí hřbety u Špindlerova Mlýna. Bohužel Krakonoš tomu chtěl jinak a tak nás nechal dokončit jen první půli cesty, za což se na jeho hlavu snesla pěkná řádka nepěkných výraziv.

Cesta začala vlastně už v hospůdce, kde jsme domlouvali, zda-li vůbec pojedeme, páč předpověď počasí moc nadějně nevypadala. Ale dostatečné množství piva v nás probudilo bojovného horalského ducha, a tak jsme se rozhodli, že to riskneme. Po bouřlivém večeru, bylo vstávání velmi kruté. Pro některé více, že Zdendo? Mirek, který si nás večer dobíral, že určitě nevstaneme a on bude na nádraží stát jak trubka, samozřejmě zaspal a nebýt jeho maminky, která ho vzbudila, nejel by nikam…

Když už jsme seděli bezpečně ve vlaku, ujistili jsme se, že Zdenek není jediný, komu není po předešlém večeru úplně košér. Tak se s námi souprava rozjela přes Harrachov do polských Jakuszyc. p9250027.jpg

První část trasy vedla nám dobře známým  Owčím potokem, kudy jsme šli první společný přechod (Jizerské hory – Krkonoše) před dvěma lety.  Tady jsme si mohli prohlédnout pekelně vypruzené mládě zmije obecné. U Owčího potoka byla přestávka na snídani, kde jsme si uvařili polévku, aby se nám srovnaly alkoholem podrážděné žaludky. Po překonání Owčího potoka a přilehlých rašelinišť jsme si vylezli na vršky Owčích skal, odkud by byl jistě pěkný výhled, nebýt oblačnosti. Cesta vedla dál až pod vrchol Szrenice(1361m n. m.), který jsme obešli kolem dokola a u kterého se nám otevřel daleký pohled na cestu, která nás čekala. Po krátké přestávce jsme po dřevěných chodníčcích prošli skrz Szrenická mokřadla a po cestě měnící se z kamenného chodníčku až do podoby kamenného pole jsme došli do prvního ledovcového karu Sněžných jam. Tady se nám postupně odkryl pohled na dvě ledovcová jezírka s průzračnou vodou, která klukům doslova vyrazila dech. Chvíli jsme poskakovali po kamenech nad vodní hladinou, pózovali foťákům, a pak se šlo dál. Po cestě lesem, který chvílemi připomínal džungli, kde se nám všem moc líbilo, se přednámi otevřel důl, na jehož dno jsme postupně sešli. Na dně má člověk nad hlavou menší ledovcový kar, Czarny Kociol. Ten se svou loučkou a potůčkem, který jí protíná v polovině, působí opravdu pohádkově.  Pomalu jsme začínali uvažovat, kde přenocujeme, protože čas už mírně pokročil, a tak jsme si v mapě vyhlédli dva turistické přístřešky po cestě…jenže mapa KČT opět zabodovala a žádné přístřešky se nekonaly. A tak jsme kolem Petrových bud, s nádherným výhledem na Malý Šišák(1440m n. m.), sešli kousek pod Špindlerovu boudu, a tam postavili stan. Po celodenní túře přišla na řadu zasloužená večeře a o slovo se přihlásila i lahvinka rumu. No když jsme se najedli a napili, nastal čas ulehnout do stanu. p9260039.jpgTen byl zamýšlen spíše jako záložní a tak byla docela sranda se tam nacpat. Pravdou je, že v sardinkovém složení za řevu jeleních námluv kousek za uchem se nikdo z nás moc nevyspal. Navíc nás trochu děsil déšť, který se spustil brzy po zalehnutí a zeslábl až kolem sedmé hodiny ranní. Ráno jsme usoudili, že za husté mlhy a deště, který jistě jen tak neustane, nemá cenu jit zbytek trasy, protože bychom z ní nic neměli. Tak i já jsem po chvilce přemlouvání připustil, že bude lepší, když se sem vrátíme někdy příště. Zabalili jsme mokrý stan a vydali se nejkratší cestou do Špindlerova Mlýna. Chvilku po tom, co jsme dorazili na autobusové nádraží a nasnídali se, nám jel autobus do Liberce s přestupem v Jičíně. Cestou, na oslavu nedokončené, ale přesto krásné výpravy, padl i zbytek lahve rumu a já jsem si již jen posteskl, že jsem nedostal šanci pokochat se výhledem na mé oblíbené Kozí hřbety. Tak snad příště.

 

Trasa: cca 28km

Terén: středně těžký / těžký

Počasí: v sobotu oblačno / v neděli déšť s mlhou

autor: Vítek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář